Prosinec 2009

Interview s upírem - O čem to je?

28. prosince 2009 v 22:30 | Anita |  Interview with the vampire
"Recenze" psaná dlouhé roky nazpět.

Interview s upírem

Photobucket

Roku 1973 napsala Anne Rice knihu Interview with the Vampire. Podle této knihy Neil Jordan o jednadvacet let později natočil stejnojmenný film s podtitulem The Vampire Chronicles.

San Francisco, současnost - novinář Daniel (Christian Slater), který se živí sbíráním zajímavých a neuvěřitelných příběhů sedí v hotelovém pokoji s mužem, který se mu už od začátku zdál zajímavý. Tento muž jménem Louis (Brad Pitt) se prohlašuje za upíra, což mu Daniel samozřejmě nevěří, ale to se změní, jen co si vyslechne Louisův příběh…


Heise's pictures

25. prosince 2009 v 22:08 | Anita |  Galerie - Ostatní
A dítě vstalo a pátravým pohledem v moři diamantů hledalo odlesky smaragdové...

(Několik kousků z její galerie na daviantartu *-*-* klik na obrázek pro zvětšení *-*-* perex↓)



PhotobucketPhotobucketPhotobucket


Tak tedy...Veselé Vánoce ^^

24. prosince 2009 v 6:41 | Anita |  Unclassified

↓lyrics



Prosincová komedie

22. prosince 2009 v 6:59 | Anita |  Nežádoucí
Zvony zvoní...Rozezvučel jsi je svými myšlenkami.


Nevím, co je to mít rád...či milovat. Nebo možná je mi až příliš jasná podstata těchto bizarních projevů lidství...


Řekl jsi, že mi byl souzen anděl...ale může být anděl zkaženější než Bůh?


Varovala jsem tě...a to byla chyba...
...nebo možná moje spása.


Vločky šeptaly...Příliš nezřetelně a tak krátce. Chtěla jsem jim říct, ať si tajemství druhých nechají pro sebe. Jsi člověkem.


Zvony doznívají. Usmívám se.



Photobucket



Má slova jsou příliš silná, říkáš?
Jednou budou zdobit mrazem malované sklo ve Tvém okně...

Melancholie

21. prosince 2009 v 22:02 | Anita |  Nežádoucí
Tiše seděla...
Noc venku byla odrazem temnoty v jejích očích, jenž dokazovala její nepřítomnost.
Seděla ve vlaku a přemýšlela.

Nevěděla, kam jede, kdy zastaví, zda se odváží z něj někdy vystoupit...Ne. Její mysl zaměstnávaly otázky mnohem důležitější, naléhavější, směšnější...
Seděla ve vlaku a přemýšlela o tom, co bylo, je, mohlo být...O smrti - nebo spíš o životě, o existenci, jejím původu, o existenci skutečnosti samotné...
Bylo toho moc a přesto se nemohla ubránit pocitu, že uvažuje o jediné věci, jejíž podstata jí ve vytrvalém přivlastňování si její pozornosti stále uniká.

Skutečnost stejně tvrdá, jistá, zvučná, kovová...
Mohla by ji několikrát přetavit a zohýbat, jako každou jedinou z těch mnohých obyčejných kolejí.

Nezdálo se, že by měly někdy skončit.

Jejich pravidelnost v nekonečné snaze nebýt zapomenuta dávala času nové rozměry a ona poznala, že to je melancholie, co tak pevně svírá její ruku.

Melancholie...s hloubkou modře starodávných oceánů si dříve chránila dar vzácnosti. Vzácnost, která se vypařuje spolu se sílící vůlí deště...
Smýval ji z okenních tabulí, z její tváře...

Toužila, aby zchladil horkost jejích myšlenek...aby ji udusil...a ona našla v popelu své místo...


A přesto byla tady.

Skutečnost stejně tvrdá, jistá, zvučná...

...kovová...


Photobucket