Červenec 2009

Zpět doma

28. července 2009 v 19:33 | Anita |  Blog things
Před pár dny jsem se vrátila domů, abych zanedlouho mohla znovu odjet - na Advík^^ *nadšeně poskakuje na židli* Takže se ve středu balím a ve čtvrtek...Yahoooo! xD. Možná vám sem do té doby ještě něco hodím...možná. Co vám však mohu slíbit, je report z Advíku, i když tam budu pouhé tři dny, rozhodně je nehodlám promarnit:)
Ciao

Trest

9. července 2009 v 15:09 | Anita |  Knihovna - Originální
Tak tedy...Tuto "povídku" jsem měla v počítači už...no...hodně dlouho (Sama si to netroufám odhadnout...Rok? Rok a půl? Nevím...). Před nějakou dobou jsem si k ní znovu sedla a upravila ji, aby se dala alespoň trochu číst, a třeba tak někdo z vás i učiní. Za pár dní jedu cca na dva týdny pryč, tak jsem si řekla, že vám to sem hodím, aby tu taky konečně přibylo něco novýho a nevypadalo to, že na blog kašlu.


Několik obrázků...

8. července 2009 v 17:46 | Anita |  Darkart
Photobucket

Photobucket

Photobucket

Photobucket



Kaleido Star - recenze

6. července 2009 v 11:48 | Anita |  Kaleido Star - recenze
Jelikož, jak jsem již uvedla dříve, se mi několik článků naprosto smazalo, zde je nová recenze na Kaleido Star...




Photobucket

Sora Naegino je mladá Japonka, která přijela do Cape Mary, aby si ve zdejším věhlasném cirkuse Kaleido Stage splnila sen - chce se stát opravdovou hvězdou. Jistě, to si přeje každý druhý, tak proč by zrovna Sořin sen měl být speciální?
Vraťme se tedy o několik let zpět. Než zemřeli Sořini rodiče, jako malá spolu s nimi Kaleido Stage navštívila, a místní představení jí naprosto očarovalo. Od té doby nemyslí na nic jiného, než jak na tvářích diváků jednou vykouzlí stejný úsměv, který tenkrát rozzářil její dětskou tvář. Ani to se nezdá být tak neproveditelné, nicméně Sora si ke svému cíli vytyčila cestu prostou konfliktů, neboť ryzího úsměvu jak na tvářích diváků, tak i účinkujících, lze dosáhnout pouze jevištěm bez soubojů. Toto rozhodnutí samozřejmě dělá věci komplikovanější, ale v nejrůznějších těžkostech se Sora může spolehnout na oporu ve svých přátelích, rodině a akrobatickém vzoru - slečně Layle Hamilton, alespoň do té doby, než se zvládne zcela postavit na vlastní nohy.
Kaleido Star by se dalo zařadit někam mezi sportovní, komedii, drama, a fantasy žánr. Čítá celkem 51 epizod plus 3 OVA. Hudba během celého seriálu (ve většině případů) podtrhuje celkovou atmosféru, přičemž openingy a endingy jsou jakýsi pop, který se k tomuto anime, dle mého názoru, docela hodí. Co se týče postav, tak má každá z nich svůj nezaměnitelný charakter, i když ve většině případů ne příliš výrazný. Všechny tyto postavy, ať už jsou třeba zatvrzelými rivaly, nakonec spojí jedna věc, a to láska k jevišti a vystupování.

Jelikož jsem nečetla mangu, nemohu s ní anime nijak porovnávat. V závěru bych akorát dodala, že je to opravdu příjemný seriál, dá se u něj skvěle odreagovat a celkově jsem nenašla nic (teda vlastně až na to Sořino věčné "Musím! Musím! Musím!" - které ve finále může ještě působit jako celkem zdařilý motivační prvek xD) co bych mu mohla vytknout. Snad jen bych ho doporučila spíše dívkám - chybí zde ta správná "akce", a tak by si většina chlapců nejspíš na své nepřišla.

Photobucket


První vločky

2. července 2009 v 22:43 | Anita |  Knihovna - Originální
Pozn.1: Nevím, zda si mám nadávat do neschopných blbců, ale nepodařilo se mi vypátrat jediný funkční odkaz na autorku, a tak tuto povídku kopíruji sem.

Pozn.2:
V textu byly opraveny drobné gramatické chyby a chyby v přímé řeči a předělány některé odstavce.

První vločky

Na tvář jí dopadly první vločky letošní zimy. Rozesmála se…
"Co jsem ti říkala? Pesimisto. Neprší! Sněží! Prohráváš to rok co rok. Teď mi něco musíš dát."
Sledoval ji. Je teď ta vhodná chvíle? Ne, asi ne. "Co bych ti měl dávat, vsadili jsme se, ale neřekli jsme o co..."

Repo! The Genetic Opera - recenze

2. července 2009 v 22:18 | Anita |  Repo! The Genetic Opera


Je to muzikál a stříká v tom krev, co je to? Přímá odpověď neexistuje, protože filmů stavících na těchto dvou prvcích byla v minulosti natočena už celá řada - k připomenutí to bylo např. Quiet Family, jeho remake s Katakurisovými, Rocky Horror P.S., Cannibal The Musical, Sweeney Todd, atd. Letošní snímek, krvavý muzikál Repo! Genetická opera není tak úplným zjevením v historii kinematografie, jak by se mnohým mohlo zdát, ale nějaké prvenství přece jen má. Je to první film, ve kterém se repozesují lidské orgány! Téma, které je samo o sobě hrůzostrašné, si vzal na starost režisér, jemuž se povedlo z jednoho úspěšného nezávislého filmu udělat nejlépe vydělávající horrorovou sérii všech dob, autor Saw II-IV, Darren Lynn Bousman. Krása nebo úchylnost Saw se do jeho nového filmu promítla výrazně, což byste měli vědět bezpečně dopředu, než na film vyrazíte se svými ratolestmi, či mladšími sourozenci. Repozesování orgánů neznamená jejich opravování, ba ani vylepšování. Je to činnost, při které Repoman, čili odborník na extrahování, extrahuje - vytrhává orgány z těla ošklivého neplatiče, a to ne(jen) pro svoji zábavu, ale z toho důvodu, že je to jeho povolání. A ještě si při tom zpívá, necita.
Zpívá si ale nejen on, v blízké budoucnosti ovládané společností GeneCo je do zpěvu každému. I tomu vandrákovi z ulice, pro kterého má Largovo impérium nová játra, plíce a pro jistotu stoprocentně bezvadného chodu i srdce. Možná se ptáte, kde na to vzal člověk, jako je on, peníze. Pokud ano, tak to jste jediní, kdo se na to ptá - Largově společnosti je úplně jedno, jak jste na tom po finanční stránce, jediné, co je důležité, je váš podpis na smlouvě. Tím to končí, žádné další otázky nejsou kladeny a počínaje dnem jedna jste hrdými majiteli fungl nového těla. Není to úplně zadarmo, platba je rozmístěna do více splátek, a to by v tom bylo něco nekalého, aby se nenašlo pár stovek sloužících jako splátka za zdraví, které bylo ještě donedávna k nezaplacení. Pár hnusných neplatičů se ale vždy najde a na ty je potřeba si nekompromisně posvítit. Pořádek být musí a jak jinak si ho sjednat, než požadováním navrácení nezaplaceného zboží? Když o tom tak zapřemýšlíte, vyjde vám, že Repoman není žádná zrůda, dělá jen nevděčnou práci, kterou někdo dělat musí. Navíc, bez nich by se každému zachtělo mít podobné výsady nesplácení plateb a to by potom celý svět mohl upadnout v chaos. A to by přece nikdo nechtěl. Repoman tu je vlastně od toho, aby zachránil svět, nebo ne? Je to tudíž hrdina? Ano, ale i ne - záleží z jakého úhlu se na Repomana díváte. Pokud ho vidíte vzhůru nohama, je to bezpochyby možnost B.
Ale zanechme už Repomana Repomanem a posviťme si na film, který k nám ve velkém počtu kopií přivezli úchylní distributoři z HCE. Repo! Genetická opera by se dala v lecčems přirovnat k nedávno uvedenému filmu od Tima Burtona Sweeney Todd. Podobnost začíná žánrovým zařazením - horrorový muzikál, a dalšími drobnostmi to pokračuje. Hvězdnost Johnnyho Deppa je tady rozmělněná do více herců - některá jména jsou povědomá jen z doslechu jako Paul Sorvino (Goodfellas), Alexa Vega (dospělejší křehká část agentí dvojice Spy Kids), Ogre (abych se přiznal tohle "jméno" slyším prvně - zpěvák kultovní skupiny Skinny Puppy) a Anthony Head (Buffy the Vampire Slayer); ty známější jména jsou Sarah Brightmanová (profesionální britská zpěvačka), Bill Moseley (hlavní hrdina filmů Ho1kC, Devil's Rejects) a samozřejmě Paris Hilton! Jen díky obsazení Paris se o filmu dozvěděly i čtenářky časopisu Květy a jemu podobných časopisů pro ženy. Je pěkné, když se o Repu rozepíší i takové listiny, jen mi nepřijde, že na film přijdou si film užijí právě čtenářky tohoto čtiva. Na tom se určitě shodnou všichni ti, co už měli možnost Genetickou operu ve vší kráse na plátně zhlédnout (potažmo vidět v nějakém hnusném ripu, kde občas projde plátnem člověk - no fuj). Právě cílová skupina Repa je jednou velkou neznámou. Těžko nějak blíže popsat člověka, který si Repo stoprocentně bez výhrad užije. Nemáte rádi muzikály? I tak je šance, že se vám tento film zalíbí. Nemáte rádi vyhřezlá střeva? I v tomto případě je šance, že prosedíte Repo v plné spokojenosti, křupajíce drahý popcorn, až do závěrečných titulků.
Repo je snovým projektem Darrena Lynna Bousmana, a tak to taky vypadá. Vše je lehce rozmazané a září, sem tam dojde k záblesku z minulosti uvedenému komiksovou stránkou. Každých pět až deset minut někdo přijde o život, aniž by k tomu byl rozumný důvod - plus (opodstatněná) krvavá jatka prováděná Repomanem. Poslední, co je Repo zač, je normální muzikál. I naaranžování písní není úplně běžné - občas dojde k výměně partů z naprosto odlišného hudebního žánru. Někomu tyto experimentální přístupy budou vadit, zvláště tomu, kdo na něco takového není připravený. Je dobré předem se nachystat na to, že uvidíte něco nového, co tu předtím ještě nebylo a být dopředu připraven na šílenou zpívanou jízdu, ze které se leckomu udělá špatně, což si ale myslím, že zrovna u pravidelných čtenářů STUDNY nehrozí. Co se týče zpěvu, víceméně u všech herců je to z mé strany bez výhrad. O trochu horší je to s písničkami, kde se sem tam objeví slabší kousek, ale to už u muzikálů bývá, že nejsou složené celé ze skvělých skladeb. Minimálně polovina jich mi přišla jako hodně povedená, některé kousky bych se nebál označit za excelentní. Vidím to tak, že originální soundtrack je jasnou koupí.
Na konec jsem si nechal příběh Repa, ale ne z toho důvodu, že by byl podřadný nebo dokonce neexistující. To v žádném případě. Příběh je tady důležitý a hraje tu vedle zpěvu významnou roli. Hlavními hrdiny jsou dívka Shilo a její otec Nathan, který naoko dělá doktora v nemocnici, jeho skutečným zaměstnáním je však ve jménu GeneCo konat spravedlnost jako Repoman. Rotti Largo, jeho zaměstnavatel, spřádá zlé plány, jak se někomu z jeho minulosti pomstít (spoilerovat není třeba), zatímco jeho děti: Paris Hilton, Bill Moseley a Ogre se přesvědčují, že to bude právě on/ona, kdo zdědí a povede společnost ovládající svět, GeneCo. Shilo trpí podivnou nemocí, když se zničehonic objeví lék na její záchranu. Nebude to ale bez prolití kapky krve. Ó ano, i v Repo poteče krev a nebude jí zrovna málo.
Celkově podtrženo, Repo nezklamal, ba dokonce mě nadchl natolik, že přemýšlím o opětovné návštěvě kina - přece jen ve více lidech by to mohlo být ještě zábavnější oproti prázdnému sálu, ve kterém byl dneska sice příjemný klid, ale tak nějak mi nevyhověl v úmyslu vidět zmatené diváky opouštět masově sedadla v důsledku zjištění, na jakou úchylnost je to jejich malá dítka zase vzala. Repo je fantastická podívaná, kterou si člověk buď královsky užije nebo pln vzteku odejde z kina ještě před polovinou, v myšlenkách zatracujíc mě jako autora této pochvalné recenze. Takže si ji raději pečlivě přečtěte ještě jednou, abyste pak neopouštěli sál plni zloby a pak mi v komentářích nenadávali, co že to tady doporučuji za exkrement. Tedy naposledy, Repo! Genetická opera není pro všechny, ale pokud se vám trefí do vkusu, garantuji vám, že ještě ten den si budete radostně prozpěvovat chytlavé skladby z Repa: Reeepooo man, Reeepooo man. No, vidíte to...
Nejlepší scéna: nemohl jsem se rozhodnout mezi dvěma vynikajícími momenty - 1. Paris Hilton ztrácí svůj obličej před obecenstvem 2. Repoman si zazpívá se svým zákazníkem.